 Kdy a jak jste se dostal ke kytaře? Hrajete (nebo jste hrál sám) či je vám bližší právě práce se dřevem?
Ke kytaře jsem se dostal jako kluk asi v deseti letech, coby žák ZUŠ, ale nebyl jsem příliš dychtivý student, takže jsem hry zanechal asi v 15ti letech. Asi v 18-ti letech svůj vztah k nástroji obnovil opět studiem v ZUŠ, ale jen na jeden rok. Od malička jsem však nějak cítil touhu hrát na kytaru přece jen artificiálně, ale jelikož jsem z amuzikální rodiny, neměl jsem ambice dostat se třeba někdy na konzervatoř.
Asi ve 22 letech jsem na veletrhu "Vzdělání a řemeslo" v Českých Budějovicích objevil Střední odborné učiliště hudebních nástrojů Luby u Chebu, a přestože jsem měl již maturitní vzdělání a studoval jsem vyšší odbornou školu, rozhodl jsem se po přerušení studia vyučit se stavbě kytar. Práci se dřevem jsem příliš neznal, ale vždy jsem byl manuálně zručný člověk, takže jsem se ničeho nebál. Zde jsem tedy během dvou let získal výuční list pod odborným vedením kytaráře pana Miroslava Černíka. Dlouhá léta pracoval jako technolog ve firmě Strunal, která je u nás tradičním výrobcem strunných hudebních nástrojů. Jeho učitelem byl známý kytarář pan Ivan Rohožka, jehož nástroje jsou dodnes kytaristy ceněny.
Během studia jsem se opět začal věnovat hudbě a před jeho dokončením jsem složil úspěšně talentovou zkoušku na konzervatoř. Nyní jsem v pátém ročníku a současně se věnuji také stavbě kytar.
Co vás fascinuje právě na tomto hudebním nástroji?
Na kytaře mě fascinuje její univerzálnost. Myslím, že není instrumentální hudby, která by se nedala na ni zahrát. Má také možnost zahrát hudbu velice plasticky, kontrastně.
Pozorujete nějaké trendy ohledně výroby, co do tvarů, použitých materiálů, barev...?
Stavím pouze španělskou kytaru, protože je mi nejbližší. O tom, že bych stavěl třeba historické nástroje či westernové kytary neuvažuji. Avšak i mezi španělskými kytarami jsou velké rozdíly v modelech, ale jsou zde určité hranice základních rozměrů. Já preferuji menší model, protože si stojím za tím, že velká kytara nemusí znamenat velký zvuk. Také v žebrování jsou velké rozdíly mezi jednotlivými kytaráři. Zde preferuji tradiční španělský vzor, který se mi osvědčil nejvíc, zvláště v posledních dvou letech.
Pak jsou tu kytary vyrobené pomocí moderních kompozitních materiálů, jako třeba směs uhlíkového vlákna se speciálním epoxidovým lepidlem. Myslím, že kytara by měl být nástroj dřevěný. Je tedy třeba najít rozumnou hranici v množství použitého kompozitu. Má vynikající vlastnosti jako lehkost, pevnost, vysoký modul pružnosti. Rozumná hranice je tam, kdy kytara zní ještě jako nástroj vyrobený ze dřeva. I malé množství kompozitu může způsobit ostrý kovový, řvoucí tón. Záleží na způsobu použití.
U nás je známý a uznávaný třeba Petr Matoušek, který nalezl správnou míru a způsob využití. Jeho kytary jsou silné a přesto mají kulatý, příjemný tón. Sám jsem nasbíral pár zkušeností s tímto materiálem, ale rozhodl jsem se ubírat se cestou přírody. Také myslím, že je to teď takový trend, který před dvaceti lety spustil Greg Smallman. Máme tu pořád mnoho kytaristů preferujících čistě přírodní zvuk, například Pavel Steidl a myslím, že jich bude přibývat. Kytarista se zkrátka musí vyrovnat s tím, že kytara není klavír.
Mají zákazníci nějaká extra přání na zdobení?
Žádné zvláštní okázalosti při výzdobě svých kytar nedělám. Jde mi o zvýraznění krásy dřeva. Pokud by o ně někdo stál, budu mu to rozmlouvat. Také kytary Petra Matouška jsou mi v tomto vzorem.
Kolik kytar jste zatím vyrobil?
Doposud jsem vyrobil třicet nástrojů. Stavím pravidelně tak čtyři nástroje za rok. Některé z nich byly víceméně pokusné, když jsem si potřeboval například ověřit, jestli je pravda, že když je deska kytary co nejtenčí, kytara lépe hraje, postavil jsem kytaru s deskou silnou pouhých neuvěřitelných 0,7 mm. Skutečně držela pohromadě. Je neuvěřitelné, jaký je dřevo materiál. Výsledek pokusu zveřejňovat nebudu. Takových extrémních pokusů jsem učinil více, abych si ověřil, zda mé teorie o tom jak nástroj funguje, jsou správné či nikoliv. Při úvahách o fungování kytary se často musí uvažovat abstraktně a nezřídka se nějaký jev dá prokázat či vyloučit pouze takovým pokusem.
Jak dlouho výroba nástroje trvá a jak zhruba probíhá?
Výroba kytary kupodivu nemusí trvat dlouho, pokud máte dobře vybavenou dílnu a správnou vlhkost vzduchu v ní. Myslím, že včetně povrchové úpravy to mohou být dva měsíce, ale záleží na druhu povrchovky. Výhodné je stavět alespoň dvě kytary současně, šetří to čas.
Popsat stavbu kytary slovy by zabralo mnoho času. Na internetu naleznete mnoho videí, které ovšem slouží také reklamním účelům. Také existují knihy jako např. "making master guitar".
Máte nějaké učedníky? Chcete, aby to po vás v budoucnu převzal někdo jako rodinnou značku, nebo si plníte jen svůj sen?
Učedníky nemám a nechci. Pokud budu mít děti, tak uvidíme jestli k tomu budou mít sklony a talent.
Máte nějaký sen, který byste si v tomto směru rád splnil?
Mým snem je dělat kytary pro profesionální kytaristy. Nic revolučního neplánuji. Jde mi o to, abych ze dřeva vytáhl, čeho je schopno. Možná to zní příliš obyčejně, ale ono o nic jiného opravdu nejde. Svou kytaru bych rád věnoval samo sebou jakémukoliv světově známému kytaristovi, kterému by se líbila a rád by na ni hrál na svých koncertech.
 Kam až se vaše nástroje dostaly, kdo na ně nyní hraje?
Na mé kytary zatím hraje několik studentů z konzervatoře v Českých Budějovicích a v Teplicích. Pokud by někdo chtěl vědět, jak mé nástroje hrají, nechť se zeptá tamních profesorů či studentů, kteří na ně hrají. V Teplicích je to např. MgA. Jan Záruba a v Českých Budějovicích MgA. František Lukáš, Mgr. Vilma Manová, Pavel Steffal, MgA. Emanuel Kümmel.
Také již třetím rokem budu vystavovat své kytary na kytarovém festivalu v Brně a na Křivoklátě. Před dvěma lety jsem vystavoval i v Mikulově. Příští rok věnuji jednu kytaru do soutěže při brněnském festivalu jako 1. cenu do mladší kategorie. Dále jsem byl dvakrát se svým nástrojem na soutěži, kterou pořádá učiliště hudebních nástrojů. Pravidelně je tam přizvána také nástrojařská škola z Maikneukirchenu. Mám odsud jedno první a jedno třetí místo. Minulý rok tam přehrával kytary náš přední český kytarista a pedagog Petr Saidl. Bohužel nebyl v porotě.
Zajímavostí z mé dílny by měla být čtvrttónová kytara pro Ivana Boreše, absolventa pražské AMU u prof. Štěpána Raka. Ivan se specializuje jako jeden z mála lidí na interpretaci čtvrttónové hudby, ať už svých skladeb, či např. Aloise Háby.
Kde si mohou zájemci prohlédnout vaše výtvory nebo vás kontaktovat, kdyby měli zájem o kytaru právě od vás?
Webové stránky bohužel ještě nemám, ale jak jsem uvedl výše, vystavuji na festivalech, dále jsem na facebooku a moje mailová adresa je pavelkriha@seznam.cz. Do budoucna bych se chtěl věnovat stavění kytar čím dál více. Budu usilovat, aby mé kytary byly žádány.
Jako kytarista mám také nespornou výhodu při hodnocení zvuku a hratelnosti svých kytar. Ale názory jiných mě samozřejmě zajímají. Pravidelně nové nástroje přehráváme v sálech a porovnáváme je s jinými špičkovými kytarami. Zajímavé také je, jak se s mou vyhraností jako kytaristy mění názor na to, co je vlastně charakteristický a podmanivý zvuk kytary. U posluchače vždy existuje tzv. první a druhá signální soustava. V hudbě to popsal Leonard Bernstein. Je tedy hudba první a druhé signální soustavy a stejné je to i se zvukem kytary, ale to už zabíhám asi moc daleko. Než abych se namáhal hledat slova, nechť si každý vytvoří svou představu...
Fotogalerie zde stavby kytar P. Křihy zde...
|
